Omílačky zkušenosti

Začal jsem vyrábět náramky z titanu a vše jsem brousil a čistil ručně, tak vznikl nápad udělat si omílačku hold lenost ?. 

První omílačku co jsem postavil byla klasická bubnová omílačka. Je to ta nejjednodušší verze na výrobu. Využil jsem KG přesuvku a zátky, což bylo ideální a levné řešení. Gumové těsnění v přesuvce utěsnilo procesní kapalinu v omílacím bubnu, takže se dalo omílat i na mokro. 
Jako pohon jsem využil krokový motor na něj vytisknul planetovou převodovku, připojil arduino a napsal krátký program, aby se omílačka točila oběmi směry a já to nemusel přepínat ručně. 

Účinnost této omílačky není moc velká, takže nějaký veliký efekt se nekonal. Omílačka by musela být podstatně větší, aby tam bylo více abrazivního media, které by vytvářelo větší tlak na obrobky. 

Vibrační omílačka - žlab 

Vibrační žlab by měl být několikanásobně účinnější než klasická rotační omílačka 

Můj dlouholetý kamarád z firmy Manobike si postavil jeden velký vibrační žlab pro odhrotování a sjednocení povrchu jím vyráběných duralových komponent. Slovo dalo slovo a společně jsme začali pracovat na dvou malých vibračních žlabů využívající vibrační motor z Aliexpressu. 

Konstrukce byla pálená laserem a pracovní prostor byl vyložen gumovou rohoží. 

Tato omílačka fungovala podstatně lépe a zalešťování hran bylo dostačující pro lehké ojehlení. 

Já si ale stále bláhově myslel, že mi dokáže vibrační omílání udělat rádius na dílu z titanu GR2 na hraně třeba R1-2. 

Odstředivá omílačka - toto by mělo být nejagresivnější omílání

Odstředivá omílačka funguje tak, že rotující disk “odstředí” omílací těliska směrem ke stěně omílačky. Stěna je statická a nerotuje, takže omílací tělíska se o ni zbrzdí a padají dolů směrem k točícímu disku a ten je zase vyhodí směrem k plášti omílačky. 

Má omílačka byla vyrobena zase s KG přesuvky a jedné zátky. Do přesuvky jsem vytisknul rotující disk, a na hřídel disku umístil gufero, aby procesní kapalina netekla kolem hřídele do motoru. 

KG přesuvka s výdrží nebyl problém po měsíci to bylo skoro netknuté. Později jsem na test vložil výtisk také z PLA, který měl výstupky a měl zajišťovat lepší zpomalení omílacích tělísek. 

Čerpadlo jsem použil s aliexpressu peristaltické z důvodu potřeby malého průtoku. Doporučuju do sběrné nádoby udělat nějaký filtr procesní kapaliny jinak se hadička v peristaltickém čerpadlu prodře. Také to má vliv na omílání, protože procesní kapalina mimo jiné má čistit omílací tělíska, takže je vhodné, aby se zpět vracela čistá. 

Variant filtru je spousta, já udělal šílený bastl ? petka s dírama a do ní dané filtrační rouno z brusek na kov (myšleno brusky na plocho, na kulato apod. né flexi apod ty filtraci nemají ?). 

Nebo sedimentační filtry s přepážkama apod. 

Rám omílačky 

To jsem se inspiroval u průmyslových výrobců. 

omílačka musí být výklopná aby se dala vysypat
pod omílačkou síto které vytřídí abrazivní tělíska od omílaných dílců 
pod sítem nádoba na sběr tělísek 

Rám jsem už nedokončil, a později jsem omílačku prodal, protože jsem ji už nepotřeboval a neměl na ni místo. 

Také jsem přišel k závěru, že aby to udělalo R1-2 na titanu GR2, tak by ta omílačka musela být větší, ale po 5hodinách v omílačce hrany výpalků nebyly ostré a na mikroskopu šla vidět malá hranka. 

Nakonec po delším hledání jsem našel technologii zbavování hran pomocí broušení s kotouči BOEC.

 Objednal jsem na test kotouč a fungovalo to, tak jak jsem si přál. Měl jsem i rozkreslený jednoduchý stroj, abych to nemusel dělat ručně, ale postupně zjišťuju, že den má jen 24hodin ?. Takže k realizaci nedošlo a kotouč jsem používal na ruční leštičce, která má regulovatelné otáčky.